REM fáze aneb Cesta napříč sny

23. září 2016 v 16:14 | Nine9 |  Inscenace

Herecké studio ŠD (Švandovo divadlo), Praha
Premiéra: 15. 6. 2015
Derniéra: 3. 6. 2016 --> obnoveno

Režie: Martina Krátká
Hrají: Anna Brabcová, Hana Drozdová, Marie Fasorová/Alžběta Bohdanová, Denisa Hašková, Petra Mikulková, Kateřina Pýchová/Klára Rotterová, Denisa Richterová, Daniela Samsonová, Diana Šeplavá, Leona Trnavská, Přemysl Bílek, Pavel Hermanovský a Aleš Surma


To si tak z práce přijdete domů, vyčerpaní natolik, že ani nevíte, že a jak jste usnuli, a když se ráno probudíte, nemáte chvíli tušení, kde jste, kolik je hodin, co máte dělat... Nějakou dobu to trvá, než vám dojde, že je tu nový den a vy zas musíte do práce, co vás tak ubíjí - její stereotyp, monotónnost... Navléknete si kalhoty, sbalíte si dokumenty, co jste si včera z práce přinesli, abyste se na to koukli doma, a vyrazíte.
A v práci je to pak opravdu ta samá rutina a nuda jako každý pracovní den. Když v tom - vypadnou pojistky! Celá budova zhasne, ponoří se do tmy a zaměstnanci z obav následných nutných přesčasů... usnou.
V tu chvíli se začíná cesta napříc jejich sny, kterými všemi prostupuje tajemná modrá obálka... A snad že jsou to kolegové, co spolu dennodenně tráví tolik času a v tom samém prostředí, jejich sny se prolínají a mají společné a opakující se prvky.

Pouť je to vskutku pestrobarevná a plná živých obrazů. Někdo se ocitne ve 3. světové válce, jiný na přednášce (jejíž název po mně nechtějte zopakovat Smějící se), další uniká krvelačným úpírům... Bláznivé, šílené, absurdní, ale též vtipné, nápadité a především - skvěle zahrané! Obzvlášť utkví etúda, jejíž pointou je, že - a teď cituji - "Tomáš je pičus!" Od herečky (a je mi hanba a líto, že neznám její jméno a nemůžu ji tedy vychválit konkrétně) je to parádní výkon, který si zcela právem zasloužil potlesk diváků. Během hry jsem si nicméně o všech několikrát říkala, že by tihle herečtí nadšenci s přehledem strčili leckterého profesionála do kapsy. Vyvarovali se všem nešvarům, které by od nich jako od "amatérů" možná mohl divák očekávat - bezvadně artikulovali, nepřehrávali, hráli s lehkostí. Do toho ještě zpívali a sami si vytvářeli hudební doprovod.
Nejedná se o hru s nějakým extra hlubokým sdělením, myšlenkou, přesahem..., je to spíše taková hříčka, ale poctivě a s nadšením pojatá. Co se nakonec skrývá v oné modré obálce, na to se přijďte podívat už sami. Já jsem si z toho odnesla: Neberte tu práci tak vážně, osvoboďte se od ní, žijte a užívejte.

Chopte se možnosti, že hra byla obnovena, a vyražte. Pravděpodobně se nezdrží na repertoáru dlouho... Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama