Normální debil

19. září 2016 v 16:18 | Nine9 |  Inscenace

Profesionální divadlo Pecka, Uherské Hradiště (hráno v Divadle Rokoko)
Premiéra: 8. a 11. 5. 2015

Režie: Robert Bellan, Výprava: Šárka Bellanová, Dramaturgie: Daniela Evjáková
Hrají: David Macháček, Martin Vrtáček, Tereza Hrabalová, Alžběta Kynclová



Představení Normální debil souboru Pecka byla… pecka. Dobře, spíš pecička, no ale člověk se zkrátka zasmál. A pokud divák prožil dětství v letech 70., smál se o to víc. Vím to, protože takových byl zřejmě plný sál…

(Anotace) "Divadelní hra Normální debil vznikla na motivy stejnojmenné knihy Roberta Bellana. Jedná se o tzv. "retro komedii", inspirovanou autorovým dětstvím prožitým v socialistickém Československu. Během večera plného humoru, nadsázky i nostalgie se ocitneme spolu s hlavním hrdinou - známým průšvihářem Norbertem Intribusem - například v socialistické domácnosti, ve škole, na fotbalovém hřišti, u splavu, v nemocnici, nebo třeba i na překvapivě hřbitovním sexuálním večírku. Nedílnou součástí inscenace je dobová "Pop music", TV seriály Jaroslava Dietla a odborný pohled na psychický vulkanismus."

Je to sranda. Možná bych se divila, kdyby s takovým námětem ani nebyla. Místy jsou vtípky sice trochu lacinější, ale to pak vynahrazují scény s výbornými nápady. Za ten nejlepší bych označila ten s nefungující televizí, tedy s takovou, která šumí a přes obrazovku se jí míhají pruhy… Usmívající se Podobně dobré je i přimíchání alá muzikálových čísel nebo to, když živé postavy nahradí kreslené figurky (Antonín Panenka byl svému předobrazu velmi podoben!). Jen to celé občas působilo poněkud křečovitě. Ať už zrovna vypravovanou historkou, nebo - a to častěji - hereckými výkony. Nicméně se hercům nedá upřít, že by do toho nešli naplno. Když zjistili, že se diváci upřímně baví, uvolnili se a začali si to užívat také. A je mnohem snazší a příjemnější sledovat někoho hrát s radostí a ne z nějaké povinnosti Mrkající.

Prve jsem chtěla hře vytýkat, že nemá žádný přesah. Že je jen obyčejným, byť veselým vypravováním. Ale pak jsem si vzpomněla na autorovu předmluvu v programu, konkrétně na větu: (...) ale že modely a stereotypy chování v rodinách se přenáší z generace na generaci a že v širších souvislostech platí, že to, jak vychováváme své děti v současnosti, tak bude fungovat celá společnost v budoucnosti." A přesně toto se hra snažila už od svého úvodu dokázat a myslím, že i úspěšně. Však to nebylo zas tak těžké, ta věta přeci říká pravdu, no ne? Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama