Lhář

18. září 2016 v 11:08 | Nine9 |  Inscenace

Premiéra: 16. 4. 2005, Divadlo v Dlouhé (Praha)

Režie: Hana Burešová, Dramaturgie: Štěpán Otčenášek, Výprava: David Marek
Hrají: Jan Vondráček, Pavel Tesař, Jiří Wohanka, Helena Dvořáková, Magdalena Zimová, Martin Matejka, Čeněk Koliáš, Vlastimil Zavřel, Michaela Doležalová, Martin Veliký, Ivana Lokajová a další...



Že lhaní s sebou nenese nic dobrého, to asi víme všichni. A i to, že sledovat někoho při vykrucování se právě lhaním, může být zábavné, už jsme si zřejmě taky párkrát zažili - ať už naživo, nebo třeba ve filmu či právě v divadle. Takovým důkazem výše uvedeného může být i inscenace Lhář Divadla v Dlouhé.

Commedie dell'arte o sebevědomém chlapíkovi s až příliš přebujelou fantazií se odehrává v současných Benátkách, kam divadelní tvůrci klasiku autora Carla Goldoniho zasadili. Zrovna probíhá tradiční karneval, a tak nechybí spousta masek (chvála kostymérům!) nebo turistů. A mezi nimi se proplétá snivý Lelio se svým sluhou Arlecchinem a objevuje svou novou velkou lásku. No a jelikož zalíbit se ženě není jen tak a vyžaduje to čas, netrpělivý Lelio začíná se svými bájemi, aby tento proces urychlil... Co ale, když se ve městě náhle objeví jeho otec?

Hra se rozjíždí velmi zvolna; plaví se jak gondola klikatými kanály Benátek. Občas se i šprajcne a vznikne tak hluché místo. To nerozbijí ani turisté, v něž se někteří herci proměňují - jednou, dvakrát je to vtipné, ale s počtem opakování se nápad mění spíš v cosi rozpačitého a umělou vatu.
Inscenace stojí na výkonu Jana Vondráčka. To on divákovi revanšuje všechny ty nudnější pasáže, do kterých ho hra zatáhla. Skvělými pomocníky mu jsou pak zejména ještě Pavel Tesař coby jeho sluha, Martin Veliký jako Brighella, Jiří Wohanka jako jeho otec nebo tradičně skvělý Martin Matejka coby Florindo, stydlivý obdivovatel Rosaury (o níž usiluje i Lelio). Na opačné straně žebříčku jsou herci i neherci v rolích turistů, takže nejen nadbytek jejich scén je hře ku škodě...
Zejména v druhé polovině získává představení konečně pořádný spád a poklidné benátské kanály tak občas prořízne nadupaný motorový člun. Nevím, jestli to bylo způsobeno zhlédnutím inscenace krátce po divadelních prázdninách, nebo za to může opravdu pozvolnější tempo první části, ale ze začátku na mě působili herci poměrně unaveně a hra nebyla příliš živá. Po přestávce se však probrali a dotáhli inscenaci k vydařenému konci, jehož vrcholem je nezapomenutelný Vondráčkův asi 3,5 minuty dlouhý monolog s eskalátory... Usmívající se

Podle ohlasů a doporučení jsem ale zřejmě očekávala poněkud víc. Nebýt moc pěkných kostýmů, promyšlené scény nebo především vynikajícího Jana Vondráčka, nejspíš bych hru označila za lepší průměr. Takhle své hodnocení mohu o něco zvednout a říct, že jde o lehký nadprůměr na poli komedií (jež jsem měla tu možnost zhlédnout)... Kdo si ovšem chce udělat svůj vlastní obrázek, měl by si pospíšit, neboť na letošního Silvestra bude hra po 11 letech uvedena naposledy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama