Skleněný zvěřinec

3. srpna 2016 v 14:46 | Nine9 |  Inscenace
Premiéra: 8. 6. 2009

Režie: Adam Doležal, Dramaturgie: Jan Šotkovský, Výprava: Kateřina Baranowska
Hrají: Michal Isteník, Kateřina Veselá, Ivana Plíhalová, Jaroslav Matějka


Jak těžké je dostat se za zatlučené rakve a přitom nevyrvat ani jeden hřebík? Tom Wingfield tuhle iluzi, kterou viděl při jedné z mnoha svých nočních výprav za životem, prožíval jako každodenní realitu...

Z jeho retrospektivního vyprávění se dozvídáme, že bydlel se svou hyperaktivní matkou Amandou, tolik vzpomínající na své mládí, a velmi nesmělou sestrou Laurou. Byl jediným živitelem rodiny, a tak byť by se byl rád stal básníkem, pracoval za minimální peníze ve velkoskladu a jen toužil ujet pryč, jako to udělal před 16 lety jeho táta. Jeho vlastní život, rodina ho ubíjely. Jediným východiskem bylo najít sestře - hlavní postavě hry - ženicha.
A Tom skutečně domu na večeři přivedl svého přítele Jima z práce, ze kterého se po chvíli vyklubala bývalá tajná láska Laury. Chodili spolu totiž na stejnou střední školu, kde byl Jim hvězdou - na co sáhl, to mu vyšlo, byl oblíbeným... Úplný opak Laury. Něco z té slávy by si rád ponechal, ale je zřejmé, že ty časy jsou dávno pryč. Pořád chtěl být frajerem, kterým býval, nicméně tyto snahy působily spíš trapně. Možná o to víc však vynikla jeho citlivá povaha, kterou svým chováním navenek tak schovával.
Sympatie mezi Laurou a Jimem se nicméně nyní jevily být vzájemné, jenže...

Analogie mezi Laurou a jejím nejoblíbenějším skleněným zvířátkem jednorožcem je tím nejsilnějším prvkem celé hry. Laura je jedinečná, poslední svého druhu, stejně jako toto bájné zvíře. Když Jim nechtěně jednorožci odlomí roh, Lauře to nevadí, říká, že si bude představovat, že jednorožec měl operaci, aby zapadl mezi obyčejné koně. Jak ale příběh pokračuje dál, stává se jasnějším, že jednorožec není jen upravený, ale opravdu rozbitý. Stejně jako od jisté chvíle, které je divák svědkem, Laura.

Od úvodního monologu Toma je jasné, že to celé nedopadlo dobře. Tom totiž od svých blízkých skutečně odjel a my jako diváci sledujeme jeho vzpomínky na milovanou sestru a koneckonců i matku. Přestože se divák dost často směje - slovní přestřelky mezi Tomem a Amandou jsou opravdu vybroušené a často i velmi vtipné slovní hříčky - je za tím vším současně velmi dobře patrná hořkost společného žití neúplné rodiny Wingfieldových. Zoufalost, bezmoc, beznaděj... Každá z postav je tragikomickou figurkou amerických 30. let 20. století. A čím víc se na povrch dere ona tragická složka, o to mrazivěji divákům v hledišti je. Hudební podklad závěrečné scény - Feeling Good od Niny Simone - vám v uších zůstane znít ještě hodně dlouho po odchodu z divadla... Stejně jako vám v hlavě bude dlouho rezonovat Williamsova hra jako taková. A možná by tomu tak nebylo, kdyby herci nepodali takové výkony, jaké podali. Nejvíce zaujmou bezesporu Michal Isteník jako Tom a Ivana Plíhalová coby Amanda, jeho matka. Jejich nasazení a energie je opravdu obdivuhodná a zarazí vás do sedadla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama