Cyrano

18. srpna 2016 v 10:43 | Nine9 |  Inscenace







Divadlo v Celetné (Divadelní spolek Kašpar), Praha
Premiéra: 29. 6. 2006 (obnovená premiéra: 7. 6. 2016)

Režie: Jakub Špalek, Výprava: Libuše Josefy, Hudba: Michal Pavlíček, Překlad: Jindřich Pokorný
Hrají: Martin Hofmann, Jitka Čvančarová, Jan Jankovský, Marko Igonda, Lukáš Jůza, Filip Rajmont, Zuzana Onufráková, Štěpán Coufal, František Kreuzmann a další...










Pět minut před začátkem, pamětliva též hry v Národním divadle, spěšně vytahuji z kabely kapesníček. Očekávám slzy dojetí a smutku, místo toho však nakonec v první polovině Cyrana v Divadle v Celetné utírám spíše slzy smíchu...

Ač napínám síly, seč mohu, srovnání s pojetím ve zlaté kapličce se neubráním. Jak jsem již naznačila, v Celetné hru odlehčili: Cyrano byl tak trochu floutek, Roxana tak trochu - odpusťte mi ten výraz - slepice a Kristián 'ještě větší blbec, než jsme doufali'. A kde hledat hlavní příčinu? Dle mého v překladu. Cyrano v Celetné (přeložil J. Pokorný) měl modernější, tedy i srozumitelnější jazyk, kterému herci samozřejmě přizpůsobili i své hraní a mnohými gesty, mimikou nebo ironií v hlase postavy ještě o něco více přiblížili současnému divákovi. Text tím ovšem postrádal takovou vznešenost..., půvab... a poetiku, jak ho svým překladem obdařil Jaroslav Vrchlický a jež si propůjčili pro zinscenování v Národním divadle.
A nejsou to jen herecké výkony, které se podřídily zvolenému překladu originálu Edmonda Rostanda. I kulisy byly strohé a bez příkras. Jakési provizorium za skutečný hrad, na kterém své představení v letních měsících divadelníci z Celetné odehrávají. Myslím, že tomu se pak ani náročné a bohaté kulisy Národního divadla nemohou rovnat... A určitě bych si tuto myšlenku ráda potvrdila osobní návštěvou letní scény.

Snad jen herecká ztvárnění postav jako taková na obou scénách mi rozum nedovoluje takto porovnávat; o důvodu jsem se již zmínila - volba rozdílného překladu. Však jak by to asi dopadlo, kdyby Martin Hofmann přednášel Cyranovy verše v překladu Pokorného se stejnou dramatičností jako David Prachař verše od Vrchlického... Ne, Hofmannův projev je civilní, zcela odpovídající předloze, kterou nastudoval. Možná mu schází takové zanícení, avšak je zcela přirozený a nepřehrává (k čemuž Prachař občas sklouzával). Píšu 'bez zanícení', ale tím nemyslím, že by Hofmann Cyrana zploštil na pouhého recitátora. Vůbec ne, nezaměňovat s procítěním! Do veršů se pokládal svým vším talentem (a že ho nemá málo!) a emoce i city své postavě vdechoval s naprostou přesností. Jen občas ze sebe verše chrlil tak rychle, že se daly hůře vnímat. Avšak... paradoxně právě to byly okamžiky obrovského zápalu a úplného poddání se roli. Na jevišti v tu chvíli nestál Martin Hofmann, ale Cyrano de Bergerac!

Půvabnou Roxanu hrála Jitka Čvančarová. Zprvu ve mně vzbuzovala velkou antipatii, neboť Cyranovu sestřenku ukazovala spíše jako hloupoučkou, upištěnou slečnu, než jako vzdělanou, svéhlavou mladou dámu. Ovšem jako celek Čvančarové pojetí postavy nakonec působilo snad nejkonzistentněji ze všech výkonů a já zůstávám z jejího výkonu nadšená.
Jejího vyvoleného - Kristiána - hrál Jan Jankovský. Zde nedokážu být zcela objektivní, neboť mě herec uhranul. A proč by se ani Roxana nemohla zamilovat do takového drsňáka? Navenek frajer, ale uvnitř křehká duše. Ani typický krasavec to není, nicméně ti už stejně nejsou tolik v módě... Stačilo, aby se podíval skrze do očí mu padající vlasy... a bylo vymalováno. I když je pravda, že krhavé pravé oko spíše odrazovalo. Doufám, že se herci co nejdříve uzdraví.

A konečně Marko Igonda jako De Guiche, další nápadník Roxany. Zde se tedy srovnání s Alexejem Pyškem ve stejné roli v adaptaci Národního divadla úmyslně nevyhnu - zatímco Pyško byl hrozivý, záludný a podlý, jak by dle mě působit měl, Igondův De Guiche byl leda tak hoden posměchu.

V roli Le Breta, Cyranova nejvěrnějšího přítele, se představil Lukáš Jůza. Bohužel mě příliš nezaujal - z jednoduchého důvodu: nevynikal. Když měl prostor, nedokázal jeviště ovládnout. Abych se přiznala, kdybych se nepodívala do programu, i bych na něj a jeho postavu zapomněla... A domnívám se, že u tak důležité osoby v Cyranově životě to není dobře.

Zbylé role si mezi sebe rozdělili už jen čtyři herci. No, zřejmě rozmazlená Cyranem z Národního, mě to občas poněkud rušilo. Zvlášť když se herci k rozlišení spoléhali spíše na kostýmy, než aby s každou postavou předvedli něco odlišného ze svého umu. Ovšem uznávám - nestáli zrovna před snadnou úlohou.

Abych se vrátila k úplnému úvodu svého příspěvku, tedy k nachystanému kapesníčku, i na ten - obrazně - došlo. Druhá polovina zcela obrátila a výrazně zvážněla. Při jednom výstupu mezi Cyranem, De Guichem a Roxanou nastalo v sále dokonce naprosté ticho. Ani židlička nevrzla, nikdo nezakašlal nebo nosem nepopotáhl, prostě všichni ani nedutali a napjatě čekali na vyvrcholení scény. To jsem v jevišti ještě nezažila a byl to poměrně silný a zajímavý zážitek.
Jestli jsem tedy celou dobu hledala rozdíly mezi adaptací Divadla v Celetné a Národního divadla, v druhé polovině představení mi to jde těžko. Dojem obě zanechaly velmi silný - bez ohledu na text, kostýmy, kulisy, hudbu či třeba světlo... Vlastně jsem tyto odlišnosti nedokázala pořádně vnímat, protože mě zcela pohltili svým brilantním nasazením herci!

Pokud bych to tedy měla celé shrnout, obě verze jsou (resp. Cyrano z Bergeracu si v Národním divadle už odbyl svou derniéru) výborné. Každá může/mohla nabídnout divákovi ten nejlepší divadelní zážitek. V Divadle v Celetné navíc umocněný tím, že se herci pohybovali i v hledišti mezi diváky.

Brava!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama