Americký bizon

25. června 2016 v 13:08 | Nine9 |  Inscenace

Premiéra (nového nastudování): 18. května 2015

Režie: Ondřej Sokol, Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka, Scéna: Adam Pitra, Hudba: Milan Pastyřík
Hrají: Martin Finger, Ondřej Sokol, Václav Šanda


Když je nespokojený režisér, jak pak může být divák? Na druhou stranu jsem aspoň trochu ráda, že se tím vysvětlily mé rozpaky z představení...

Don, majitel zastavárny, by si rád přišel na velký balík peněz. Posloužit by mu k tomu měla vzácná mince s americkým bizonem na líci. A tak zaúkoluje svého zlodějíčka, natvrdlého mladíka Boba, aby sledoval jejího kupce, protože určitě bude mít doma takových pokladů fůru. Osnuje plány, když se do nich vloží jeho přítel a příležitostný společník Teach...

Jak tato honba za metaforou amerického snu dopadne, samozřejmě prozrazovat nebudu. Ale doporučuji vám obrnit se trpělivostí. Vykreslování charakterů a plánu loupeže v první části hry totiž trvá nesmírně dlouho a představení se vleče. (Druhá polovina je kratší a naštěstí i svižnější.) V Mametových hrách nejde primárně o to bojovat fyzicky - jeho texty oplývají spíše přesnými a ostrými slovními přestřelkami v skoro až neuvěřitelné kadenci. Tvůrci této adaptace se však rozhodli bránit hodně účinnými štíty. Jen málokterá střela totiž zasáhne cíl. Z výše uvedeného ale snad vyplývá, že to není výhrou, nýbrž nezhojitelným zásahem do kvality inscenace... Krátce po začátku se většina monologů a dialogů bohužel změnila v bezduché plkání a vaření kaše, namísto odsýpávajícího plynutí děje. Neustálé pauzy, opakování vět nebo zakoktávání se brzy přestaly být vtipné, naopak - počaly hru pomalu sžírat zevnitř. Co tím hra ztrácela na budování dramatu, jako by se postavy - nebo spíše jedna z nich a ještě lépe řečeno její představitel - snažily dohnat množstvím vulgarit. Nejsem puritán, ale jako vata mi tento způsob divadla připadá poněkud pokleslý.

Ondřej Sokol se již podruhé zhostil jak režie, tak i jedné z hlavních rolí. Poprvé, ve Zradě, mu to vyšlo. V Americkém bizonovi, kde mu opět sekunduje Martin Finger, už to však takový šlágr není. Zejména co se týče toho hereckého partu. Jak jsem po Zradě psala, že "O. Sokol umí hrát!", Bizonem jako by mě utvrzoval v opaku. A v tom, proč ho jako herce nemám ráda - nevěřím mu jeho projev.
Martina Fingera obdivuji za jeho klid. Nikam nespěchá, nepřehrává, je pohotový. Nicméně i přesto je to ten třetí do party, který mě ve hře bavil nejvíce - Václav Šanda alias Bob. Snad proto, že byl více mimo scénu než na ní, a tak se nestíhal tolik rozpovídat, byl jeho výstup ve hře vždy osvěžující - pokaždé diváka obdařil přesným a poctivým herectvím, kterým přitom nijak nenarušoval práci svých kolegů. Dovolím si takovou uštěpačnou poznámku: Pouze je v tu chvíli strčil do kapsy.

Své další plusové body si hra získává kulisami, hudbou, kostýmy nebo ruchy. A i za těch pár povedených scén, ze kterých bych zmínila zejména tu s telefonickým ověřováním pobytu olupovaného v bytě v provedení Teache (O. Sokol).

Byť jsem z Činoherního klubu odcházela poměrně zklamaná, asi dám do budoucna hře ještě šanci. A budu doufat, že herci budou v lepším rozpoložení a tím pádem pak i já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama