Ako sa Lomidrevo stal kráľom

8. května 2016 v 11:58 | Nine9 |  Inscenace

Slovenské národné divadlo - Nová scéna, Bratislava
Premiéra: 7. a 8. června 2014

Režie: Ondrej Spišák, Dramaturgie: Peter Kováč, Scéna: František Lipták, Kostýmy: Katarína Hollá, Hudba: Dano Heriban
Hrají: Milan Ondrík, Peter Brajerčík, Juraj Bača, Gabriela Dzuríková, Dano Heriban, Petra Vajdová, Dušan Taragel', Božidara Turzonovová a další...

Bylo nebylo, v hlavě se mi usadilo přesvědčení, že představení je určené pro starší děti, než mezi kterými jsme nakonec seděly. Některá děcka totiž ještě ani nezačala školní docházku, jiná tam nakoukla teprve letos, maximálně loni. A tak jsem ve svém sedadle ani příliš neseděla, jako spíše ležela...
Byť jsem tedy byla ze začátku mírně zaskočená a překvapená, brzy mě to přešlo. Nechala jsem se unášet zpět do dětských let, o ničem nepřemýšlela, s ničím jsem si nedělala starosti a... bylo mi krásně. Je to ten nejkrásnější způsob relaxace, kdy hlava opravdu vypne a ve vás se vynoří to malé děcko, které během života zavalily problémy, stresy, strasti, smutky, bezmoci a jiné škaredosti. Usednutí do hlediště na dětské představení je jako zbavení se tíživých pout, pevně utažených provazů, neunesitelného závaží... A přijde osvobození!
V případě Lomidreva to bylo osvobození v podobě prosté pohádky s jasnou zápletkou, ve které nechybělo dobro a zlo (respektující, že ne vše dobré je skutečně jen dobré a zlé pouze zlé...), draci, princezny a samozřejmě statečný hrdina. Jakkoli se vám to stále jeví jako počin, který by vás nemohl zaujmout, vězte, že opak je pravdou. Pohádka totiž obsahuje množství prvků, které ocení právě i dospělí diváci: hudba, moudrost, scéna, kostýmy, humor... Vše smícháno v kotlíku podle receptu vyhlášených kouzelníků Spišáka a Liptáka v magický lektvar. Ano, kouzelno je to správné slovo, protože přesně to s vámi představení udělá - očaruje vás. Stačí jen jediné - zbavit se předsudků. Toho, jak nepříjemné se vám zdají být pohledy uvaděček nebo učitelů, že jste se vydali na pohádku. Ne, nenechte se tím (ani předem) odradit. Však oni pak v hledišti sedí se stejným blaženým výrazem jako vy a jsou kolikrát nadšenější jak ty, které tam přišli původně pouze doprovázet - děti. Tak jak tak a přes výše uvedené, určitě je to však pořád představení určené především jim. Ale ta jejich bezprostřednost, zápal a nadšení se pro mě staly dalším krásným prvkem této pohádkové mozaiky. Až jsem se občas bála, že děti v první řadě vběhnou na jeviště a před Laktibradou ochrání hlavní trojici hrdinů samy, když se to jinochům nedařilo. A když pomáhali rozfoukávat oheň pod kotlem, byl v hledišti pořádný průvan. Usmívající se Je sice kvůli tomu v sále poměrně rušno - dětičky nahlas fandí, poskakují, baví se mezi sebou - avšak: kdo by jim to měl za zlé? Naopak, když je vidíte, přejete si, aby to zlé, co ve hře je, nikdy v životě nepoznaly. Když třeba totiž Lomidrevo vysvobodí princezny, spoléhá na kamarády, že i jeho, podobně jako krásky, vytáhnou z dračí jámy nahoru. Jenže oni místo toho přeřežou provaz. Lomidreva nenapadne, že by jej mohli zradit a tak připisuje chybu provazu:
"Mala si pravdu, Škrata Laktibrada - ten povraz bol slabý." Škrata Laktibrada: "Nemala som pravdu. Povraz bol mocný dosť. Len ho tí dvaja prerezali. Oni boli slabí."
Nebo - Škrata Laktibrada: "Keď sa Valivrch a Miesiželezo dozvedeli, že Lomidrevo objavil aj tú dieru pod zem, zatvárili sa, že sa radujú, ale v duchu sa nahnevali. Ani obarené pupky ich už tak neboleli, ako ich začala mučiť závisť. Mučiť a zožierať. Tak je to s l'udmi. Odnepamäti sa boja, že ich zožerú nejaké tajomné pažravé obludy. Tisíce rozprávok si o tom už povymýšl'ali a je to presne naopak. Kdeže sa my, úbohé rozprávkové bytosti, možeme vyrovnať l'udom? Niet pažravejších oblúd, než sú l'udia. L'udia sú takí pažraví, že ich nemusíme zožrať my - zožerú sa sami. A nielen sami medzi sebou. L'udia vedia zožrať aj sami seba. Lebo l'udi v jednom kuse zožiera ich vlastná nenávisť a pomsychtivosť, ich vlastná chamtivosť a závisť. Áno, závisť. Aj keď sa vám to zdá čudné. Veď Lomidrevo, Valivrch a Miesiželezo sú kamaráti... Práve medzi kamarátov závisť chodí rada." (...)
V hledišti to v těch chvílích utichne. Těžko říct, zda to chápou i děti, ale myslím, že pro každého dospělého v hledišti jsou tyto scény hodně tvrdým a bolestivým záhlavcem... Takovým, před kterým by tu nevinnost okolo sebe chtěli navždy uchránit...
Ale zazní i věci, kterými byste chtěli, aby byly zahrnuty vrchovatě - láskou.
Lomidrevo: "Načo je mužovi vankúšik ružový, ak mal by sám len klásť naň unavenú hlavu? Každý, kto l'úbil, vie - zmestia sa naň aj dve."

Zažijete zkrátka moc pěkné chvíle. Takové, při kterých se budete dospěle usmívat nad dětským pohledem na svět, nebo jiné, kdy vás vzpomínka na realitu rozpláče. Kdy budete unešeni scénou nebo kdy si s hlavními hrdiny budete prozpěvovat refrény písniček.
A co je na tom všem nejdůležitější? Baví to nejen děti (a nás dospělé), ale i herce. Neviděla jsem na nich žádnou nucenost, otrávenost nebo cokoli tomu podobného. Však ony by to děti poznaly a není radno takové diváky šálit... Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama