Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka

3. února 2016 v 23:48 | Nine9 |  Inscenace

Premiéra: 26. 2. 2000

Režie: Jan Borna; Scéna: Marek Zákostelecký, Hudební nastudování: Jan Vondráček a Milan Potoček, Kostýmy: Zuzana Krejzková
Hrají: Pavel Tesař, Jan Vondráček, Peter Varga, Magdaléna Zimová, Martin Matejka, Čeněk Koliáš, Martin Veliký, Ivana Lokajová, Klára Sedláčková-Oltová, Milan Potoček, Michal Mareš, Veronika Lazorčáková, Kateřina Jirčíková, Martina Fialová, Tomáš Rejholec, Pavel Lipták


To… To je TAK NÁDHERNÝ pocit! Oprostit se od všech starostí… Vymanit se z každodenního stresu… Zapomenout na realitu. A místo toho se jen smát a smát a smát… Vrátit se do dětství. Dívat se na ten zamračený, šedý svět kolem nás dětskýma očima. Hle - ty barvy, ta radost, to světlo!
Chtělo se mi plakat, vážně. Když jsem si vzpomněla, jak mě jako malou nic netrápilo, celé dny jsem si hrála… Opravdu jsem měla co dělat, aby se mi při druhé písničce, tolik veselé, nekutálely po tvářích slzy jak hrachy. Derou se mi do očí i teď, jak moc ráda bych zas byla malou Deniskou…

Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka je fantastická terapie. A slovo 'fantastická' nepoužívám jen tak, protože hra je vážně útěk do světa fantazie. Do míst, kam nás náš dospělý život pouští už tak málo; nutí nás myslet si, že na to není čas… Nenechávejme si od něj nic takového nalhávat, nemyslí to s námi dobře. Však i v této uspěchané době nám činí radost udělat něco někomu takříkajíc na truc - inu, konejme tak občas i životu samému. Však on sám nám nakonec bude vděčný… (a životy našeho okolí taktéž.)

Veselý příběh pětapůlletého chlapce Pavla, který se o Štědrém dni ztratí svému tatínkovi při kupování vánočního stromku, je sice možná určen primárně dětem, ale dospělí si jej neužijí o nic méně. Pro ně je hra plná známých hitů, dobových kostýmů nebo vtipů a narážek, které mohou pochopit jen oni. A nezáleží na velikosti a věku diváka, aby si jej tato inscenace nezískala především svými kulisami a rekvizitami. Jsou ohromně nápadité a vůbec nic nešidí. Také je tu scéna, která alespoň mně, skoro vyrazila dech - právě z ní je ilustrační obrázek…

Krásná hra, plná života a dětské radosti. Takové by se měly předepisovat místo antidepresiv!
Děkuji Divadlu V Dlouhé za tuto procházku vánoční Prahou a návrat do dětských let!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama