Anamnéza

4. května 2015 v 19:59 | Nine9 |  Inscenace

Premiéra: 24. a 25. dubna 2015

Režie: Rastislav Ballek, Dramaturgie: Dora Viceníková, Scéna: Svatopluk Sládeček, Hudba: Ivan Acher
Hrají: Jakub Žáček, Jiří Vyorálek, Petr Jeništa, Jan Hájek, Stanislav Majer, Anežka Kubátová, Miloslav König, Natália Drabiščáková, Petr Čtvrtníček, Ladislav Hampl, Ivan Lupták, Leoš Noha, Dita Kaplanová, Jiří Ornest


Od těchto pánů doktorů byste diagnózu slyšet nechtěli. A už vůbec byste si nepřáli, aby vás léčili. To totiž přijdete s bolavou rukou a oni vám vezmou... třeba slepé střevo.

"Anamnéza" je hrou z nemocničního prostředí. Na paškál si bere různé motivy tolik z nemocnic známé - nekonečné čekání, nekompromisní sestřičky, bludiště chodeb... A nevyhýbá se ani pohledu z druhé strany, tedy ze strany personálu - a tak sledujeme nadšené mediky, šíleného primáře (Jiří Vyorálek) nebo příliš důležitého vrátného (Petr Čtvrtníček)... Vše prostřednictvím krátkých etud, jež na sebe spíše nenavazují. Hra se snaží pojmout tolik situací, s nimiž se v tomto sterilním prostředí můžeme setkat, že se tím zároveň tříští. Nutno však zdůraznit, že oproti předchozím počinům Divadla Na zábradlí má "Anamnéza" ústřední postavu, která se alespoň pokouší všechny ty střípky poslepovat k sobě. A vzhledem k tomu, že je tou postavou divadelní režisér (Jakub Žáček), lze vše chápat jako jeho myšlenky a nápady pro novou inscenaci různě se vynořující v jeho hlavě, zatímco se (marně) snaží najít svou zemřelou matku. Tok myšlenek je přeci nevyzpytatelný, a tak v nich není možné hledat přílišnou návaznost.
Postava režiséra se divákům také připomíná nahodilými vstupy do divadelní kuchyně - to když si třeba pánové gratulují ke scéně, která postrádá jakýkoli smysl nebo když se jeden herec vzteká na druhého, že mu převzal případ, totiž roli. A nebo když se herci jednoduše oslovují svými vlastními jmény. Všechny tyto vsuvky ovšem působí spíš jako pobavení pro diváky, než aby v nich byl hledán hlubší význam.

Byť má nová inscenace hlavní roli, nestává se tou nejvýraznější. Nikdo z účinkujících ani postav totiž nevyčnívá, každý zaujme. Ačkoliv ve chvíli, kdy se König a zejména Vyorálek chopí kytar, ukradnou si jeviště jen pro sebe.

Ona tou nejdůležitější složkou představení je nemocnice jako taková, potažmo tedy scéna. Obrovský výtah v nepravidelném rytmu na jeviště vyplivává jednotlivé postavy, aby je za chvíli zas spolkl a vyvrhl jako někoho jiného. Není to technické vybavení, je to živoucí orgán. A působí podobně děsivě jako postava Vy-víte-koho (Stanislav Majer).

Problémy, se kterými se obecně zdravotnictví potýká, tak vyvádí režisér Ballek spolu s dramaturgyní Viceníkovou mnohdy do extrémů až absurdit. Ovšem jestli to byl apel na diváky, vyzývající je k nějaké akci nebo minimálně k prozření, minul se spíše účinkem. Nepřichází s ničím novým, co by si lidé již dávno neuvědomovali, a co by jejich smíření se s tímto stavem věcí narušilo. Měla-li to být zejména legrace, úspěch už je to o něco větší. Obdobně jako například 'Požitkáři' i 'Anamnéza' vyvolává u diváka smích, jdoucí ruku v ruce s pocitem provinění se. Takové věci přeci nejsou k smíchu... A tak jestliže zmiňovaní 'Požitkáři' zanechali v divákovi určitý druh smutku, z 'Anamnézy' mohli diváci odcházet v mírném rozčilení. Jestli se totiž hrám Divadla Na zábradlí něco nedá upřít, pak to, že vyvolávají emoce, které přetrvávají ještě dlouho po zhlédnutí. To je pak i jedno, že si jsou inscenace svým pojetím tolik podobné. Pokaždé tnou do živého.

----------------------------------
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama