Vím, že víš, že vím...

14. března 2015 v 13:36 | Nine9 |  Inscenace





Premiéra: 7. 3. 2015

Režie: Vladimír Strnisko, Dramaturgie: Věra Mašková, Výprava: Michaela Červenková
Hrají: Simona Stašová, Michal Dlouhý, Andrea Daňková, Petr Vančura







Hra, která vznikla podle italského filmu Io so che tu sai che io so Alberta Sordiho. Tedy hra, která měla být Itálií prošpikovaná skrz na skrz. Jenže nakonec je to právě tento přívlastek, který představení nejvíce škodí.
Itálie... To je překotná řeč, kdy rychlejší je po druhém hodit talíř. Vášeň v každém slově, gestikulace živější než živá... Jenže z projevů představitelů a pomalého tempa hry jsem spíše nabyla dojem, že té Itálie tam bylo asi tolik, kolik si jí přiveze rodina z čtrnáctidenního pobytu na Apeninském poloostrově... Co funguje v italštině už v češtině tolik nevyzní - italština je svižný jazyk, takže zatímco rozčilený Ital vás během pěti sekund počastuje až deseti nadávkami, v rodném jazyce stihnete možná tak dvě. Tvůrci se však rozhodli toto nerespektovat, doslovně se drželi překladu, čímž ovšem inscenaci mnohdy zbytečně ještě více rozplizli. Jednotlivé scény jsou totiž i tak poměrně dost rozvleklé a děj posouvají dopředu jen hlemýždím tempem. Vtipných momentů, které rozesmějí celé hlediště, je v inscenaci poskrovnu. Od začátku do konce se baví především jen starší část osazenstva, ta mladší zůstává příliš neoslovena. Myslím, že důležitou složkou této hry jsou totiž samotní diváci a jejich zkušenosti - já jsem na hru příliš mladá a svobodná. Přes veškerou mou kritiku tedy netvrdím, že je to vyloženě špatná inscenace. Ale bez peripetií dlouholetého manželství ji zkrátka nemohu zcela pochopit a tudíž si ji vychutnat natolik, jako diváci minimálně o generaci starší. Ovšem výstupy, ve kterých Livia všechnu svou vinu obracela na svého životního partnera Fabia a to natolik umě, že tomu on věřil, mě výsostně bavily i bez toho!

Film a potažmo jeho divadelní dramatizace zkoumá, jak s manželským párem zamává zdánlivě neškodný omyl - soukromý detektiv si poplete osoby a místo manželky významného politického činitele začne sledovat a natáčet obyčejnou ženu z jedné zcela všední rodiny. Zatímco v první polovině se o nahrávkách jen mluví a obchoduje se s nimi, ve druhé polovině se konečně dočkáme, co na nich očko zachytil. A všichni diváci, kteří čekali skandální odhalení, se popadají za hlavu... Tato myšlenka - uštědřit záhlavec lidem lačnících po čemkoli nestoudném - mě velmi zaujala a vlastně i pobavila a dojala současně. Hra tím nakonec dostala úplně jiný smysl, pokud si ji člověk znovu v hlavě přehrál - tentokrát ale v těch správných souvislostech...

Na závěr bych se ráda vyjádřila k hereckým výkonům. Michal Dlouhý a Simona Stašová mají ve svém herectví temperamentu na rozdávání. Jenže ho bohužel většinu představení utápí v přehrávání. Jestli to byla snaha se aspoň trochu vyrovnat italské nátuře, vyšla zcela naprázdno, možná spíše až trapně... Nejdůvěryhodněji, tj. "nejitalštěji" na mě nakonec působil mladý Petr Vančura jako detektiv Cavalli. Popravdě si ani neumím představit v této roli Vasila Fridricha, jež P. Vančuru alternuje...
Jednoznačně nejslabším článkem byla Andrea Daňková v roli dcery Bonettiových.

--------------------------------
Co celé inscenaci nejvíce vytýkám, je přílišné "češství" nedovedně se halící do italského hábitu. Odložit ho, slušelo by to hře mnohem více Mrkající.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama